Želví namlouvání
K úspěšnému rozmnožení je velmi důležité zimování želvy. Zimování podpoří její jarní aktivitu a rozmnožovací pud. V případě, že na jaře pozorujeme zápasy dvou želv, nejspíš dva samci bojují o samici. Poražený samec končí na zádech a vítěz má právo se pářit se samicí. Námluvy probíhají tak, že samec samici honí, kouše jí do hlavy a do noh, vráží do ní krunýřem. Jakmile se samice zastaví a čeká na samečka, ten se na ni vyšplhá a pevně ji obemkne předníma nohama. Po napáření sameček od samičky odchází. Želvy jsou jinak samotářské a zájem o sebe jeví jen v období rozmnožování, na jaře po skončení zimování. Pokud želvičky tedy nechováte pohromadě, měli byste je alespoň v tuto dobu připustit. Želvičky se rozmnožují až od pátého roku věku. Samce želvy poznáme podle toho, že samec má delší a tlustší ocas a řitní otvor má dále od konce karapaxu.
Samice naklade 3-100 vajec do písku nebo substrátu, měl by být pro ni v teráriu připravený. Po nakladení všech vajec je přemístěte do inkubátoru. Nejvhodnější teplotou pro vývoj zárodku je 23-29 °C. Pečlivě ji překontrolujeme teploměrem a podle potřeby ji upravíme. Důležitá je také přiměřená vlhkost. V případě velkého množství nakladených vajec si můžete inkubátor vyrobit třeba ze staré lednice a vajíčka do něj naskládat. Kdybychom nechali okolní substrát vyschnout, vyschla by i vajíčka, jejich skořápka je prodyšná. Naopak příliš vlhkosti znamená nebezpečí, že vajíčka zplesniví. Jestliže se nám podaří překonat tato úskalí, budeme odměněni pohledem na krásné novorozené želvičky.

Každá želva je jedinečná. Máte-li podezření na nemoc nebo problém při zimování, poraďte se s veterinářem se zkušenostmi s plazy.
